Časopis Východní Morava
Časopis byl založen 16. 6. 2011 a vychází jednou ročně.

Myšlenka na vznik časopisu se zrodila již před mnoha lety. Důležitým impulzem, který nás přivedl k promýšlení koncepce budoucího periodika, byl zánik sborníku Zlínsko od minulosti k současnosti, vydávaného Státním okresním archivem Zlín od roku 1979. Poslední devatenáctý svazek spatřil světlo světa roku 2002 a zlínský region přišel o kvalitní historické periodikum navazující na ty nejlepší tradice regionálního bádání.

Název Východní Morava se nabízel sám, neboť již existují obdobná, byť různě koncipovaná periodika věnovaná severní, jižní, západní a střední Moravě, a nejen my jsme měli naléhavý pocit, že pro tu východní podobný časopis s širším dosahem chybí. Podtitulem dějiny – lidé – krajina jsme se snažili vyjádřit tematickou otevřenost našeho časopisu pro nejrůznější způsoby zkoumání minulosti. Nechceme se uzavírat jen v úzce vymezené „psané“ historii, ale místo na stránkách časopisu přirozeně patří také příbuzným oborům, tedy památkové péči, archeologii, dějinám umění či etnologii, které mají k dějinám východomoravského regionu také co říci.

Považujeme za přirozené a správné, že vydavatelem časopisu je Moravský zemský archiv v Brně prostřednictvím čtyř okresních archivů v Kroměříži, Uherském Hradišti, Vsetíně a Zlíně. Vždyť právě archivy jsou místem určeným k uchování důležité části historické paměti východomoravského regionu a patří k jejich základním úkolům nejen shromažďovat archivní dokumenty, ale také seznamovat veřejnost s informačním bohatstvím, které se v nich ukrývá.

Východní Morava je koncipována jako odborný časopis se všemi náležitostmi, které moderní doba na tento typ periodik klade. Záleží nám na tom, aby byl časopis místem otevřeným pro kvalitní, inspirativní příspěvky posunující naše poznání minulosti, ale zároveň se budeme snažit udržovat a pěstovat jeho atraktivitu pro co nejširší čtenářskou obec odbornou i laickou.



David Valůšek – Dalibor Janiš

Vydavatel

Moravský zemský archiv v Brně prostřednictvím Státního okresního archivu Kroměříž, Státního okresního archivu Uherské Hradiště, Státního okresního archivu Vsetín a Státního okresního archivu Zlín. ISSN 1805-1154

Adresa redakce

Státní okresní archiv Zlín, Klečůvka-zámek, 763 11 Želechovice nad Dřevnicí

Redakční rada

Odpovědný redaktor:
Mgr. David Valůšek (e-mail: valusek@mza.cz)



Tajemník redakce:
Mgr. Dalibor Janiš, Ph.D. (Ústav historických věd, Filozoficko-přírodovědecká fakulta Slezské univerzity v Opavě)



Členové redakční rady:
PhDr. Tomáš Baletka, Ph.D., Mgr. Tomáš Borovský, Ph.D. (Historický ústav, Filozofická fakulta Masarykovy univerzity v Brně), Mgr. Lukáš Čoupek, Ph.D., Zachary A. Doleshal, PhD (Sam Houston State University, USA), PhDr. Jiří Hanzal (Švýcarsko), prof. PhDr. Jiří Malíř, CSc. (Historický ústav, Filozofická fakulta Masarykovy univerzity v Brně), Mgr. Martin Marek, Ph.D., Mgr. Petr Odehnal, Ph.D. (Městské muzeum Valašské Klobouky), Mgr. Zdeněk Pomkla, Mgr. Marcel Sladkowski (Brněnská diecéze Církve československé husitské), PhDr. Ondřej Ševeček, Ph.D. (Filosofický ústav Akademie věd České republiky), Mgr. Pavel Šrámek, Ph.D., Radim Vrla (Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště Kroměříž), PhDr. Jitka Zezulová



Časopis Východní Morava je recenzovaný. Recenzním řízením, které je anonymní, procházejí všechny příspěvky v rubrikách Studie a články, Materiály. Ke každému příspěvku jsou vyhotovovány dvě nezávislé recenze.

Pokyny pro autory časopisu Východní Morava

Pokyny pro autory časopisu Východní Morava - ke stažení

S. Philippo Nerio a členové piaristického řádu. Při revizi se zjistilo několik ztrát, upravil se počet duplikátů, případně i triplikátů a zdá se, že byl asi dokončen velký katalog knihovny, který byl snad připravován již předem.29 Vedle knihovníka (bibliothecarius), který byl za knihovnu zodpovědný, zde působil ještě jeho pomocník (bibliopola, vicebibliothecarius, subbibliothecarius), který knihovníka zastupoval, prováděl podřadnější práce a bral poloviční plat. Na manuální práci si příležitostně sjednávali pomocné síly ze zámeckého personálu, což se udrželo při provozu knihovny po celé sledované období. Sloučení funkce rektora piaristické koleje s funkcí biskupského knihovníka v Kroměříži se nejčastěji objevovalo do roku 1724, pak se obě funkce postupně od sebe začaly oddělovat vzhledem k nárůstu rektorské agendy.30 Funkce knihovníka bývala zpravidla svěřována nadále některému z váženějších členů řádu, kteří zastávali vyšší řádové funkce, například profesoru zdejšího interního řádového studia fi lozofi e apod. Mezi těmito piaristy bychom mohli uvést P. Germana Jandíka a S. Adalberto (* 7. 1. 1695 Litomyšl, † 24. 12. 1756 Mikulov, provinciálem provincie Germania byl v letech 1745–1748 a provincie Bohemia 1751–1754). Úřad zastával dvakrát. Souviselo to s vývojem hranic piaristických provincií ve středoevropském prostoru.31 Později také proslul jako přísný řádový představený, zejména pověstné byly jeho kanonické vizitace jednotlivých kolejí, přesto si ho piaristé vždy vážili a počítali ho mezi významné členy řádu.32 V době svého knihovnického působení (v roce 1725 začal jako pomocný knihovník) měl však P. Germanus skvělou kariéru teprve před sebou. V Kroměříži byl v roce 1727 profesorem řádového fi lozofi ckého studia.33 Z knihovníků z období do roku 1752, kdy vývoj knihovny přerval ničivý požár, byl nejdéle souvisle ve funkci v letech 1731–1742 (předtím 1719–1721) P. Cornelius Hornesch a S. Carolo BoromeoS. Philippo Nerio a členové piaristického řádu. Při revizi se zjistilo několik ztrát, upravil se počet duplikátů, případně i triplikátů a zdá se, že byl asi dokončen velký katalog knihovny, který byl snad připravován již předem.29 Vedle knihovníka (bibliothecarius), který byl za knihovnu zodpovědný, zde působil ještě jeho pomocník (bibliopola, vicebibliothecarius, subbibliothecarius), který knihovníka zastupoval, prováděl podřadnější práce a bral poloviční plat. Na manuální práci si příležitostně sjednávali pomocné síly ze zámeckého personálu, což se udrželo při provozu knihovny po celé sledované období. Sloučení funkce rektora piaristické koleje s funkcí biskupského knihovníka v Kroměříži se nejčastěji objevovalo do roku 1724, pak se obě funkce postupně od sebe začaly oddělovat vzhledem k nárůstu rektorské agendy.30 Funkce knihovníka bývala zpravidla svěřována nadále některému z váženějších členů řádu, kteří zastávali vyšší řádové funkce, například profesoru zdejšího interního řádového studia fi lozofi e apod. Mezi těmito piaristy bychom mohli uvést P. Germana Jandíka a S. Adalberto (* 7. 1. 1695 Litomyšl, † 24. 12. 1756 Mikulov, provinciálem provincie Germania byl v letech 1745–1748 a provincie Bohemia 1751–1754). Úřad zastával dvakrát. Souviselo to s vývojem hranic piaristických provincií ve středoevropském prostoru.31 Později také proslul jako přísný řádový představený, zejména pověstné byly jeho kanonické vizitace jednotlivých kolejí, přesto si ho piaristé vždy vážili a počítali ho mezi významné členy řádu.32 V době svého knihovnického působení (v roce 1725 začal jako pomocný knihovník) měl však P. Germanus skvělou kariéru teprve před sebou. V Kroměříži byl v roce 1727 profesorem řádového fi lozofi ckého studia.33 Z knihovníků z období do roku 1752, kdy vývoj knihovny přerval ničivý požár, byl nejdéle souvisle ve funkci v letech 1731–1742 (předtím 1719–1721) P. Cornelius Hornesch a S. Carolo Boromeo

svazků, L. humanističtí autoři, řečníci a básníci – 267 svazků, M. cizojazyčná literatura (italské knihy 185 svazků, francouzské 300 svazků, španělské devět svazků a dalších 17 v různých jazycích), N. duplikáty různého množství uložené mimo knihovnu k defi nitivnímu rozhodnutí biskupa (kromě toho bylo 27 duplikátů z ostatních oddílů) – 868 svazků a konečně oddíl O., který obsahoval libri prohibiti v počtu 348 svazků. Bez duplikátů bylo v jednotlivých oddílech celkem 8 051 svazků. Knihy byly tedy seřazeny do 14 abecedně označených tříd (kategorií), kde byly rozděleny ještě podle formátu, což spolu s několika vystavenými glóby dávalo knihovně estetický vzhled. Při přejímání knihovny piaristy byla znovu provedena velká revize knihovny komisí, v níž byli lotrinský knížecí komoří Jan Kašpar Hillerr z Hillersberga, zámecký hejtman Václav Čapka, rektor kroměřížské piaristické koleje P. Bernard Bartlík a S. Philippo Nerio a členové piaristického řádu. Při revizi se zjistilo několik ztrát, upravil se počet duplikátů, případně i triplikátů a zdá se, že byl asi dokončen velký katalog knihovny, který byl snad připravován již předem.29 Vedle knihovníka (bibliothecarius), který byl za knihovnu zodpovědný, zde působil ještě jeho pomocník (bibliopola, vicebibliothecarius, subbibliothecarius), který knihovníka zastupoval, prováděl podřadnější práce a bral poloviční plat. Na manuální práci si příležitostně sjednávali pomocné síly ze zámeckého personálu, což se udrželo při provozu knihovny po celé sledované období. Sloučení funkce rektora piaristické koleje s funkcí biskupského knihovníka v Kroměříži se nejčastěji objevovalo do roku 1724, pak se obě funkce postupně od sebe začaly oddělovat vzhledem k nárůstu rektorské agendy.30 Funkce knihovníka bývala zpravidla svěřována nadále některému z váženějších členů řádu, kteří zastávali vyšší řádové funkce, například profesoru zdejšího interního řádového studia fi lozofi e apod. Mezi těmito piaristy bychom mohli uvést P. Germana Jandíka a S. Adalberto (* 7. 1. 1695 Litomyšl, † 24. 12. 1756 Mikulov, provinciálem provincie Germania byl v letech 1745–1748 a provincie Bohemia 1751–1754). Úřad zastával dvakrát. Souviselo to s vývojem hranic piaristických provincií ve středoevropském prostoru.31 Později také proslul jako přísný řádový představený, zejména pověstné byly jeho kanonické vizitace jednotlivých kolejí, přesto si ho piaristé vždy vážili a počítali ho mezi významné členy řádu.32 V době svého knihovnického působení (v roce 1725 začal jako pomocný knihovník) měl však P. Germanus skvělou kariéru teprve před sebou. V Kroměříži byl v roce 1727 profesorem řádového fi lozofi ckého studia.33 Z knihovníků z období do roku 1752, kdy vývoj knihovny přerval ničivý požár, byl nejdéle souvisle ve funkci v letech 1731–1742 (předtím 1719–1721) P. Cornelius Hornesch a S. Carolo Boromeo