S. Philippo Nerio a členové piaristického řádu. Při revizi se zjistilo několik ztrát, upravil se počet duplikátů, případně i triplikátů a zdá se, že byl asi dokončen velký katalog knihovny, který byl snad připravován již předem.29 Vedle knihovníka (bibliothecarius), který byl za knihovnu zodpovědný, zde působil ještě jeho pomocník (bibliopola, vicebibliothecarius, subbibliothecarius), který knihovníka zastupoval, prováděl podřadnější práce a bral poloviční plat. Na manuální práci si příležitostně sjednávali pomocné síly ze zámeckého personálu, což se udrželo při provozu knihovny po celé sledované období. Sloučení funkce rektora piaristické koleje s funkcí biskupského knihovníka v Kroměříži se nejčastěji objevovalo do roku 1724, pak se obě funkce postupně od sebe začaly oddělovat vzhledem k nárůstu rektorské agendy.30 Funkce knihovníka bývala zpravidla svěřována nadále některému z váženějších členů řádu, kteří zastávali vyšší řádové funkce, například profesoru zdejšího interního řádového studia fi lozofi e apod. Mezi těmito piaristy bychom mohli uvést P. Germana Jandíka a S. Adalberto (* 7. 1. 1695 Litomyšl, † 24. 12. 1756 Mikulov, provinciálem provincie Germania byl v letech 1745–1748 a provincie Bohemia 1751–1754). Úřad zastával dvakrát. Souviselo to s vývojem hranic piaristických provincií ve středoevropském prostoru.31 Později také proslul jako přísný řádový představený, zejména pověstné byly jeho kanonické vizitace jednotlivých kolejí, přesto si ho piaristé vždy vážili a počítali ho mezi významné členy řádu.32 V době svého knihovnického působení (v roce 1725 začal jako pomocný knihovník) měl však P. Germanus skvělou kariéru teprve před sebou. V Kroměříži byl v roce 1727 profesorem řádového fi lozofi ckého studia.33 Z knihovníků z období do roku 1752, kdy vývoj knihovny přerval ničivý požár, byl nejdéle souvisle ve funkci v letech 1731–1742 (předtím 1719–1721) P. Cornelius Hornesch a S. Carolo BoromeoS. Philippo Nerio a členové piaristického řádu. Při revizi se zjistilo několik ztrát, upravil se počet duplikátů, případně i triplikátů a zdá se, že byl asi dokončen velký katalog knihovny, který byl snad připravován již předem.29 Vedle knihovníka (bibliothecarius), který byl za knihovnu zodpovědný, zde působil ještě jeho pomocník (bibliopola, vicebibliothecarius, subbibliothecarius), který knihovníka zastupoval, prováděl podřadnější práce a bral poloviční plat. Na manuální práci si příležitostně sjednávali pomocné síly ze zámeckého personálu, což se udrželo při provozu knihovny po celé sledované období. Sloučení funkce rektora piaristické koleje s funkcí biskupského knihovníka v Kroměříži se nejčastěji objevovalo do roku 1724, pak se obě funkce postupně od sebe začaly oddělovat vzhledem k nárůstu rektorské agendy.30 Funkce knihovníka bývala zpravidla svěřována nadále některému z váženějších členů řádu, kteří zastávali vyšší řádové funkce, například profesoru zdejšího interního řádového studia fi lozofi e apod. Mezi těmito piaristy bychom mohli uvést P. Germana Jandíka a S. Adalberto (* 7. 1. 1695 Litomyšl, † 24. 12. 1756 Mikulov, provinciálem provincie Germania byl v letech 1745–1748 a provincie Bohemia 1751–1754). Úřad zastával dvakrát. Souviselo to s vývojem hranic piaristických provincií ve středoevropském prostoru.31 Později také proslul jako přísný řádový představený, zejména pověstné byly jeho kanonické vizitace jednotlivých kolejí, přesto si ho piaristé vždy vážili a počítali ho mezi významné členy řádu.32 V době svého knihovnického působení (v roce 1725 začal jako pomocný knihovník) měl však P. Germanus skvělou kariéru teprve před sebou. V Kroměříži byl v roce 1727 profesorem řádového fi lozofi ckého studia.33 Z knihovníků z období do roku 1752, kdy vývoj knihovny přerval ničivý požár, byl nejdéle souvisle ve funkci v letech 1731–1742 (předtím 1719–1721) P. Cornelius Hornesch a S. Carolo Boromeo

svazků, L. humanističtí autoři, řečníci a básníci – 267 svazků, M. cizojazyčná literatura (italské knihy 185 svazků, francouzské 300 svazků, španělské devět svazků a dalších 17 v různých jazycích), N. duplikáty různého množství uložené mimo knihovnu k defi nitivnímu rozhodnutí biskupa (kromě toho bylo 27 duplikátů z ostatních oddílů) – 868 svazků a konečně oddíl O., který obsahoval libri prohibiti v počtu 348 svazků. Bez duplikátů bylo v jednotlivých oddílech celkem 8 051 svazků. Knihy byly tedy seřazeny do 14 abecedně označených tříd (kategorií), kde byly rozděleny ještě podle formátu, což spolu s několika vystavenými glóby dávalo knihovně estetický vzhled. Při přejímání knihovny piaristy byla znovu provedena velká revize knihovny komisí, v níž byli lotrinský knížecí komoří Jan Kašpar Hillerr z Hillersberga, zámecký hejtman Václav Čapka, rektor kroměřížské piaristické koleje P. Bernard Bartlík a S. Philippo Nerio a členové piaristického řádu. Při revizi se zjistilo několik ztrát, upravil se počet duplikátů, případně i triplikátů a zdá se, že byl asi dokončen velký katalog knihovny, který byl snad připravován již předem.29 Vedle knihovníka (bibliothecarius), který byl za knihovnu zodpovědný, zde působil ještě jeho pomocník (bibliopola, vicebibliothecarius, subbibliothecarius), který knihovníka zastupoval, prováděl podřadnější práce a bral poloviční plat. Na manuální práci si příležitostně sjednávali pomocné síly ze zámeckého personálu, což se udrželo při provozu knihovny po celé sledované období. Sloučení funkce rektora piaristické koleje s funkcí biskupského knihovníka v Kroměříži se nejčastěji objevovalo do roku 1724, pak se obě funkce postupně od sebe začaly oddělovat vzhledem k nárůstu rektorské agendy.30 Funkce knihovníka bývala zpravidla svěřována nadále některému z váženějších členů řádu, kteří zastávali vyšší řádové funkce, například profesoru zdejšího interního řádového studia fi lozofi e apod. Mezi těmito piaristy bychom mohli uvést P. Germana Jandíka a S. Adalberto (* 7. 1. 1695 Litomyšl, † 24. 12. 1756 Mikulov, provinciálem provincie Germania byl v letech 1745–1748 a provincie Bohemia 1751–1754). Úřad zastával dvakrát. Souviselo to s vývojem hranic piaristických provincií ve středoevropském prostoru.31 Později také proslul jako přísný řádový představený, zejména pověstné byly jeho kanonické vizitace jednotlivých kolejí, přesto si ho piaristé vždy vážili a počítali ho mezi významné členy řádu.32 V době svého knihovnického působení (v roce 1725 začal jako pomocný knihovník) měl však P. Germanus skvělou kariéru teprve před sebou. V Kroměříži byl v roce 1727 profesorem řádového fi lozofi ckého studia.33 Z knihovníků z období do roku 1752, kdy vývoj knihovny přerval ničivý požár, byl nejdéle souvisle ve funkci v letech 1731–1742 (předtím 1719–1721) P. Cornelius Hornesch a S. Carolo Boromeo